HISTORIE NAŠEHO TÝMU

Bylo to v roce 1999, kdy jsem jako dvanáctiletý začal chodit do cykloservisu „U Tyrše“ a začal se více zajímat o kola. Měl jsem ocelové kolo Olpran Challenger, což nebylo na svou dobu špatné kolo. Měl jsem k němu velký citový vztah. Moc jsem si přál jezdit na kole víc ale hodně mi scházelo. Neměl jsem výdrž a techniku jsem neměl prakticky žádnou. Ale kolo mě moc bavilo. Nakonec jsem se vnutil do bikeclubu „U Tyrše“, kde jsem začal jezdit na pravidelné vyjížďky „V sobotu po zavíračce od krámu“. Tomu předcházelo jídlo u číňanů, jejichž stánek s rychlým jídlem je už také dávnou minulostí. Zpočátku jsem nedokázal sjet skoro nic a jízda se mnou musela být pro ostatní utrpením. Byl jsem pomalý a nešikovný. Ale kolegové mi asi věřili, nebo mě aspoň nechali jezdit s nima. A vždycky na mě nakonec pod sjezdem i výjezdem počkali. Na jaře 2000 mi byl před krámem ukraden můj Olpran. Tehdy to byla velká rána, ale dostal jsem od rodičů nové kolo – Diamond Back Vectra Pro Disc s přední mechanickou kotoučovou brzdou RST. Byl jsem na vrcholu blaha... Měl jsem ameriku a s kotoučovkou. Sice nebrzdila a nakonec jsem jí prodal a koupil véčko ale měl jsem jí tam... Měsíc nato jsme byli na prvních závodech – Pražské lize na Máchalce. Možná někteří z vás není o co jde, ale Pražská liga horských kol – kde jsem začínal i já, byly kvalitní XC závody v okolí Prahy. Náš tým se jich účastnil pravidelně. Tehdy jsem od Šteji – spoluzakladatele týmu – dostal na tento závod půjčený dres ve velikosti XL. Vlál na mě jako noční košile ale byl jsem šťastný, že můžu jet v týmovém. Pár týdnů nato jsem už měl dres vlastní. Na podzim jsem se rozhodl startovat i na Pražské padesátce. Pro svůj nízký věk jsem mohl jet pouze v rodinném týmu. Obešli jsem trochu pravidla a startovali v rodině Vaněčkovi (já jako syn, Honza Gonzi Vaněček jako otec, Tomáš Eči Ečer jako matka...).

Sezónu nato jsem jel s týmem na bikovýho Krále. Já jediný jel krátkou a moc jsem vzhlížel k ostatním, kteří se dovážili na 100km. Prostě jsem na to tenkrát neměl a i krátká mi dala zabrat. Byli jsem i na Bikefestu – neopakovatelné akci, kde se sešly desítky cyklistů a byl to opravdový festival. Zde jsem se v podstatě seznámil s mým současným pracovním kolegou a kamarádem a ve své podstatě tehdy jsem se dostal ke své současné práci. Na podzim jsem jel podruhé Pražskou padesátku a opět v rodinném týmu – tentokrát Tyršovi – a světe div se, byli jsme na bedně. Sice můj „otec“ Martin Jahn by mě musel mít asi v sedmi letech ale to tenkrát nevadilo. Ale nechci se rozepisovat o závodech. Základem našeho týmu byly pravidelné vyjížďky. Nejezdili jsme jen v sobotu, občas jsme vyjeli i v týdnu. Divoká Šárka se stala mým bikovým domovem a místem, kam se vždycky rád vracím. Tyto vyjížďky mi ale začali prospívat. V tomto ohledu byl mým velkým učitelem Gonzi, který se mnou musel mít asi velkou trpělivost. Počáteční sjezdy s oběma nohama vypnutýma z pedálů se postupně měnily ve sjezdy s jednou nohou v pedálu a jednou venku. Do toho jsem také jezdil najíždět kilometry.

Mezitím někteří členové omezili ježdění na závody a poté i vyjížďky. Stále jsme se ale na závodech čas od času potkali. Stále jsme jezdili na vyjížďky a naše Vánoční vyjížďka se koná prakticky nepřetržitě...

Možná jsme poté pár let nebyli tolik vidět společně, ale stále nás něco spojovalo. Na podzim 2007 jsme na jedné z vyjížděk probírali s Gonzim, že plánujeme na následující sezónu víc jezdit po závodech. Tak nějak se zrodila myšlenka začít s naším týmem znovu, nebo lépe řečeno, obnovit funkci týmu na stoprocent. A troufám si tvrdit, že se nám to povedlo. Máme několik zcela nových členů ale stále i hodně těch, co pamatují začátky. Nejsme profíci ale možná i díky tomu se můžeme sejít na schůzi a užít si lahvinku vína. Jak dneska pronesl Gonzi, že mu doma bylo kladeno na srdce, aby tyto schůze začal nazývat pravým jménem. Možná by to nemusela být schůze – přesnější by bylo setkání. Setkání cyklistů co je něco spojuje. Každopádně zase díky tomu jezdíme po závodech a zase se domlouváme na vyjížďkách.

Je zajímavé podívat se zpátky na dobu před deseti lety. Když se řekne rok 2000, je to pro většinu z nás hrozně blízko. Ale ruku na srdce, když se řekne rok 1999 – a to je to už deset let – zavzpomínejte, kolik vám tehdy bylo a co jste v tom roce dělali??? Je to najednou hrozně dávno. Já jsem chodil na základní školu, měl jsem relativně obyčejné kolo, špatnou techniku jízdy v terénu a představa, že mi jednou bude 25 byla velmi vzdálená. Zamyslete se jen, co jste v tom roce měli za kolo. Zkusím to jen zlehka vyplodit ve své hlavě... Šteja měl Scott Endorfine s doujbarevnou vidlicí Bomber, Gonzi měl Author Vision s bílou vidlicí Rock Shox, Sann měl Konu Kula, Eči měl Forta (ale ten mu vydržel až do minulé sezóny!!!), Žlababa měl Scotta s tlumičem DMT co s ním přejel dítě a ono to udělolo „mlask-mlask“, Michal Dub si postavil nového Authora Sector s vybavením s Authoru Egoist, Láďa Trojan měl už možná Morati s řidítky asi 40cm širokými a já jsem měl svého Diamond Backa (po prvním roce jsem ho přelakoval na bílo). Najednou mi to přijde jako věčnost.

O to větší mám radost když vidím, že stále jezdíme po původních trailech a každý rok jedeme Pražskou padesátku. Jsem rád když vidím, že pořád máme něco společného a že máme důvod se sejít a na tyto doby zavzpomínat. Horská cyklistika se za tu dobu hodně změnila. Možná už není tak kamarádská, jako bývala dřív. Možná je to tím, že za tu dobu jsem si udělal lepší obrázek o minulosti. Každopádně jsem za těch deset let potkal v cyklistice mnoho kamarádů a za to jsem vděčný. Předávali jsme si znalosti a díky tomu jsme mohli být zase o kousek lepšími a rychlejšími. A doufám, že i budoucnu si v týmu budeme moci předávat znalosti, jezdit spolu na vyjížďky a závodit na menších či větších závodech. Těším se na nové členy, kteří si u nás projdou „Kolem štěstí“ a doufám, že tým TYRŠOVI HORŠTÍ CYKLISTÉ bude fungovat ještě mnoho a mnoho let.

Prostě, že spolu na tom kole budeme jezdit i dál... Až budeme jednou fakt starý – bude aspoň na co zavzpomínat.

Jakub Truksa – předseda Tyršovi horští cyklisté o.s. a manager Atombike Trek Racing Teamu